Astronomický kurz

Žádný jiný objekt na obloze není pro astronoma tak nebezpečným cílem, jakým je Slunce. Jeho neuvážené pozorování může poškodit astronomickou techniku i zrak. Pokud však zvolíte k jeho pozorování vhodný postup, budete odměněni pohledem na dramatické jevy, které na naší nejbližší hvězdě probíhají.

Nejprve bychom si měli uvědomit, že Slunce je jednou z mnoha hvězd, jaké na pozemské obloze můžeme spatřit. Je tu však jeden rozdíl. Naše denní hvězda je k nám podstatně blíž než hvězdy, které vidíme na obloze v noci! Proto můžeme u Slunce na rozdíl od všech ostatních hvězd rozeznat jeho kotouč.

Takto vypadá sluneční disk, když jej sledujeme přes vrstvu oblačnosti. Snímek: Pavel Gabzdyl.

Slunečního disku jste si jistě mnohokrát všimli při jeho západu nebo východu, kdy jeho jas poklesne natolik, že jej můžete pohodlně sledovat. Pokud budete chtít Slunce sledovat pouhýma očima, nemusíte čekat, až bude zapadat nebo vycházet. Jeho jas totiž docela účinně zeslabí i vrstva procházející oblačnosti nebo hustá mlha.

Nejlepší způsob, jak se podívat očima na Slunce, je však s použitím vhodného neutrálního filtru. K tomuto účelu se často používají svářečské filtry číslo 12 až 14 nebo speciální brýle pro sledování Slunce. Nepleťte si však takové brýle s těmi, které běžně koupíte v obchodech! I když se jim říká sluneční, rozhodně to neznamená, že se jimi můžete dívat přímo do Slunce.

Téměř každého, kdo se přes takové brýle podívá na Slunce, obvykle překvapí, jak je naše denní hvězda ve skutečnosti na obloze malá. Úhlový průměr slunečního disku je totiž na pozemské obloze stejný jako úhlový průměr měsíčního úplňku.

61Pravda, to, že ve speciálních brýlích rozeznáme sluneční kotouč, je sice zajímavé, ale každého pozorovatele to brzy omrzí. Slunce ovšem není zcela klidná hvězda a občas nám připraví zajímavou podívanou i při pohledu bez dalekohledu. Někdy lze totiž i pouhýma očima rozeznat na jeho disku tmavé skvrny, které jsou jedním z nejnápadnějších projevů sluneční aktivity.

Jak možná víte, Slunce není stále stejně aktivitní, ale každých 11 let dosahuje svého vrcholu – tzv. maxima. Sluneční aktivitě a skvrnám se ještě budeme podrobněji věnovat v některé z pokročilejších kapitol. Pro začátek vám bude stačit, když budete vědět, že s jedenáctiletým cyklem sluneční aktivity se mění také počet a výskyt skvrn. Zatímco v období slunečního maxima můžeme napočítat na Slunci i dvě stovky skvrn, v období minima nemusí být několik desítek dnů vidět ani jedna. Největší šance na spatření skvrn pouhýma očima se nám proto nabízí v období maxima. To nejbližší nás čeká po roce 2023.62

Sluneční skvrna patrná na kotouči zapadajícího Slunce z 2. srpna 2010. Snímek: O. Toumilovitch.

Ovšem nejásejte předčasně. Na to, abychom nějakou sluneční skvrnu rozeznali i bez dalekohledu, musí být dostatečně velká – asi tak jako naše Země. Nemusí se však jednat pouze o jednu izolovanou velkou skvrnu. Aktivní oblasti na Slunci totiž často zahrnují celé skupiny skvrn, které při pohledu bez dalekohledu splynou v jeden útvar. Skvrny pozorované pouhýma očima tedy nemusí vypadat pouze jako body, ale i jako různě protáhlé útvary. I v době maxima se taková příležitost zpravidla naskytne jen několikrát do roka.

Pokud se vám to poštěstí, jistě budete mít příležitost takovou skvrnu pozorovat po několik dnů. Série pozorování vám tak i bez dalekohledu může přinést další zajímavé zjištění, a to, že skvrny se po slunečním kotouči pohybují v důsledku rotace Slunce. I poměrně jednoduchými prostředky si tedy můžete ověřit, že naše Slunce má proměnnou aktivitu, že rotuje kolem své osy a že se na něm nacházejí sluneční skvrny.

↑ Nahoru